Standardizace v NATO

Standardizace v NATO

Standardizace NATO je definována jako tvorba a zavádění koncepcí, doktrín, postupů a modelů k dosažení a udržení slučitelnosti, kompatibility, zaměnitelnosti nebo shodnosti, které jsou nezbytné k dosažení požadované úrovně interoperability nebo pro optimalizaci využívání zdrojů, a to v oblastech operační, výzbrojně-technické (materiálové) a administrativní.

Standardizační politika NATO je schválena Severoatlantickou radou;  jejím výkonným orgánem je Výbor pro standardizaci (CS).


Cíle standardizace v NATO

Mezi zásady Aliance patří, že státy a orgány NATO zvyšují svoji interoperabilitu prostřednictvím standardizace pro posílení obranných schopností Aliance.

Státy a orgány NATO vypracovávají, schvalují a společně zavádějí standardizační dohody NATO (STANAG) a spojenecké standardy pro dosažení a udržení požadované úrovně interoperability a pro optimalizaci využití zdrojů.

Navíc, státy a orgány NATO mohou vypracovat nebo navrhnout standardy výhradně spojené s danou oblastí výzbrojně-technické (materiálové) standardizace, které sice přímo nesouvisí se zlepšením interoperability, avšak jsou považovány za užitečné. Takovéto výzbrojně-technické (materiálové) standardy (STANREC) jsou doporučeny těmito státy k použití v rámci Aliance.


Principy standardizace v NATO

1. Všeobecné alianční cíle

Sama standardizace netvoří konečný cíl procesu. Potřeba standardizace vychází ze všeobecných politických cílů Severoatlantické smlouvy a zejména ze Strategické koncepce Aliance a Ministerské směrnice pro obranné plánování v NATO.

2. Harmonizace standardizace a obranného plánování NATO

Podstatný prvek harmonizace a dosažení interoperability tvoří koordinace mezi jednotlivými oblastmi obranného plánování NATO. Pro členské státy, zapojené do systému Plánování výstavby schopností, se standardizační proces uskutečňuje prostřednictvím cílů výstavby schopností a Pravidelným hodnocením obrany.

3. Jednota úsilí

Jednota úsilí je posilována sladěním a koordinací standardizace mezi členskými státy, strategickými velitelstvími a hlavními výbory NATO za řízení Úřadu NATO pro standardizaci (NSO).

4. Využití civilních standardů

Aliance využívá v maximální míře vhodné civilní standardy, pokud neexistují vážné důvody je nepoužít. NATO vytváří své standardy pouze tam, kde nejsou k dispozici využitelné civilní standardy.

5. Dosažení standardizační úrovně

Státy musí dosáhnout standardizačních úrovní tak, jak je uvedeno v daném standardizačním požadavku. Existují následující úrovně standardizace:

  • Kompatibilita (slučitelnost) - vhodnost výrobků, postupů nebo služeb pro společné použití za stanovených podmínek ke splnění důležitých požadavků bez vzájemného ovlivňování.
  • Zaměnitelnost - schopnost jednoho výrobku, postupu nebo služby být použit místo jiného (jiné) ke splnění daných požadavků.
  • Shodnost - stav dosažený tehdy, když je používána stejná doktrína, postupy nebo zařízení.

6. Zpětná vazba

Zpětné hodnocení zasíláním připomínek, které se týkají splnění standardizačních požadavků a zavedení STANAG je důležitou částí standardizačního procesu.

7. Závazek státu

Standardizace v rámci NATO je v zásadě dobrovolná. Státy jsou pouze vyzývány, aby aplikovaly využitelné standardy v maximálním rozsahu. V některých případech se státy mohou dohodnout na povinném zavedení zvláštních standardů. Naprostý soulad s cíli výstavby schopností je klíčovým aspektem pro závazky států zapojených do plánování výstavby schopností pro zlepšení standardizace. Ty  STANAG, které se týkají interoperabilních požadavků cílů výstavby schopností, jsou upřednostňovány prostřednictvím příslušných výborů, zatímco státy NATO se snaží je zavádět vzhledem k časovému schématu každé ze schopností a jejich národním prioritám.

8. Zavedení v NATO

Jednotlivé aplikovatelné standardizační dokumenty NATO, které jsou vyhlášeny za platné, jsou zavedeny velitelstvími NATO, agenturami NATO a dalšími orgány.

9. Terminologie

V dokumentech NATO se musí používat jen taková terminologie, která je odsouhlasena pro NATO.


Standardizační dokumenty NATO

1. Standardizační dohoda NATO

Standardizační dohoda NATO (STANAG) je standardizační dokument NATO, který specifikuje dohodu členských států o zavedení standardu, vcelku nebo částečně, s výhra­dami nebo bez výhrad, aby byl naplněn požadavek interoperability.

2. Standardizační doporučení NATO

Standardizační doporučení NATO (STANREC) je standardizační dokument NATO použitý výhradně ve výzbrojně-technické (materiálové) oblasti standardizace, který uvádí jeden nebo několik standardů NATO nebo mimo NATO týkajících se určité alianční aktivity, která nesouvisící s interoperabilitou.

STANREC je nezávazný přejímací dokument, používaný za účelem doporučení užitečných praktik v mnohonárodní spolupráci. Používá se na bázi dobrovolnosti a nevyžaduje žádný závazek spojenců k zavedení spojeneckých standardů, které přejímá.

3. Spojenecká publikace

Spojenecká publikace (AP) je označení dávané jak standardům, tak i dokumentům vázaným na standard, které jsou publikovány v NATO. Spojenecké publikace se označují zkráceným názvem. Tento zkrácený název určuje druh publikace. Příkladem jsou Spojenecké společné publikace (AJP), Spojenecké ženijní publikace (AEP), Spojenecké vzdělávací a výcvikové publikace (ATrainP), atd.


Oblasti standardizace v NATO

Aliance vytváří standardizační dokumenty v následujících oblastech:

a) Operační

Standardizační dokumenty NATO, které stanovují koncepční, organizační či metodologické požadavky tak, aby umožnily výzbroji a technice, zařízením a organizačním celkům nebo ozbrojeným silám plnit jejich funkce a úkoly.

b) Výzbrojně-technická (materiálová)

Standardizační dokumenty NATO, které stanovují společné technické požadavky na materiál (výzbroj a techniku) během jeho životního cyklu. Pojem materiál (výzbroj a technika) může zahrnovat celé systémy, včetně systémů pro konzultace, velení a řízení (C3), dále zbraňové systémy a podsystémy, styková zařízení, montážní díly, jednotlivé prvky systémů, náhradní díly a spotřební materiál včetně munice, paliva a zásob.

c) Administrativní

Standardizační dokumenty NATO, které usnadňují administrativní činnosti Aliance v různých oblastech, a to včetně, nikoliv však výhradně, terminologie, financí, lidských zdrojů a vojenských hodností.


Civilní standardy

1. Vhodné civilní standardy jsou používány v rámci NATO přednostně, a pokud je to možné, bez dalších úprav. Pokud jsou přebírány vybrané civilní standardy jako standardy NATO, pak platí následující pořadí priorit:

a) mezinárodní standardy vytvářené ISO, IEC, ITU, IETF4 nebo jiné veřejně dostupné normy, přijaté do používání v rámci NATO;

b) regionální (mezinárodní) standardy, jako jsou například evropské standardy (ES) a evropské telekomunikační standardy (ETS);

c) národní standardy;

d) obchodní veřejně dostupné standardy (POZOR: Nezaměňovat s veřejně dostupnými podmínkami (PAS) ISO nebo ISO/IEC);

e) civilní standardy a obchodní státem dodávaná sériově vyráběná zařízení a výrobky (COTS a GOTS); jsou používány jen za předpokladu, že příslušný orgán NATO ověřil a doporučil jejich používání v NATO na základě spolehlivosti, cenové výhodnosti, z bezpečnostních aspektů a také z hlediska dostupnosti těchto výrobků.

2. Pokud jsou nějaké civilní standardy převzaty pro standardizaci v NATO, musí být v textu přejímacího dokumentu (STANAG, STANREC) uveden název vydávající civilní organizace, číslo, titul a datum vydání příslušného civilního standardu. Tam kde civilní standard není příliš vhodný a je potřeba jej doplnit, pak musí být vytvořen standardizační dokument NATO s nahrazeným nebo doplněným textem. Pokud je reprodukován text z civilního standardu, pak orgán TA/DTA musí zajistit, aby nedošlo k porušení autorských práv, nebo aby organizace na tvorbu standardů (SDO) vydala povolení pro jeho užití.